Znáš ten pocit?
Já jo. A docela dlouho jsem se v tom motala a někdy ještě motám.
“Tohle mi vadí”😕
“No, ale už by nemělo, mohla bych se na to přeci povznést”🤷🏻♀️
“ Sice mi to vadí, ale raději nic neřeknu, ať z toho není problém.”😏
“Necítím to dobře, vadí mi to, ale když něco řeknu, tomu druhému to nejspíš ublíží.”🤷🏻♀️
❣️❣️❣️
To, že takto neustále odstrkuješ a pomenšuješ své opravdové pocity, ti časem působí velký vnitřní tlak a odpor cokoli dořešit, dotáhnout a výsledkem je neustálý pocit nenaplnění a nedosycení.
Jenže, dokud nezačneš jednoduše sama sobě/ sám sobě uznávat, co opravdu cítíš, tak tu zkreslenou verzi svých pocitů budeš vídat všude okolo sebe ve vztazích a situacích a ty se pak necítíš dobře🤷🏻♀️
Z mé zkušenosti ta cesta z tohoto začarovaného kruhu ven je vlastně jednoduchá👇
1. Rozhodni se uznávat si upřímně, co ti vadí.
2. Dovol této emoci, energii, projít tělem
3. Uznej si sebe jako celistvé Bytí, kterému nic nechybí
4. Dovol svému Bytí vstoupit do každé situace ve svém životě
Jak to uděláš?
ROZHODNEŠ SE❣️
Jak to poznáš?
Cítíš KLID…naplněný a živoucí❣️
Napiš mi svou zkušenost🙋🏻♀️
Sára
